1711 - 1918

Revoluce 1848-1849 (Rakousy)

V kontextu asi 50 revolučních hnutí v tehdejší Evropě má pro národní sebeurčení zásadní význam také revoluční rok 1848 v Čechách. České království bylo tehdy součástí mnohonárodnostního státu s nadvládou Němců a Maďarů v čele s habsburskou dynastií. V monarchii měli přitom většinu Slované se 17 miliony obyvatel proti 8 milionům Němců a 5 milionům Maďarů a 5 milionům Italů a Rumunů. Cílem českého národního revolučního národního hnutí bylo odstranění habsburského absolutistického režimu a nastolení politické rovnoprávnosti všech národů. Bezprostředním podnětem bylo zostření cenzury a policejní špiclování univerzit, jejich pedagogů a studentů. Svou roli v radikalizaci sehrála také krutá zima a neúroda v letech 1847 - 1848 a inspirace revolučním hnutím ve Francii.

 11. března 1848 svolal ilegální spolek českých a německých radikálních demokratů v Praze Repeal schůzi pražských občanů do Svatováclavských lázní, kde byla sepsána petice císaři požadující zrovnoprávnění češtiny s němčinou ve školách a na úřadech a uznání jednoty Zemí Koruny české vytvořením samosprávného celku z Čech, Moravy a Slezska. Definitivní znění petice byl pověřen Svatováclavský výbor, později přejmenovaný na Národní výbor.

 Král Ferdinand V. odpověděl dopisem z 8. dubna 1848, v němž sliboval značné ústupky. V Praze ve dnech 2. až 12. června 1848 na Střeleckém ostrově konal Slovanský sjezd snažící se sjednotit slovanské země Rakouské monarchie, z níž měl vzniknout spolkový stát rovnoprávných národů. Předsedou sjezdu byl František Palacký. Pavel Josef Šafařík na sjezdu vystoupil s projevem o oprávněnosti boje za národní svobodu .

 Základním konfliktem sjezdu byl rozpor mezi programem austroslavismu a panslavismu. Austroslavismus propagoval František Palacký a jeho hlavní ideje byly: zachování habsburské monarchie, ale jako národnostně spravedlivého federativního státu v čele s císařem i ústavní vládou, ale také jako garanta pro národy ve střední Evropě před rozpínavostí Pruska (pangermanismus) a Ruska (samoděržaví). Sjezd připravoval a významně ovlivnil také Karel Havlíček Borovský, který byl odpůrcem ideje slovanské vzájemnosti, panslavismu, který vyjadřoval touhu Slovanů žít jako svobodní lidé v idealistickém jednotném státě v míru a přátelství se všemi národy. Jednání bylo předčasně ukončeno červnovým povstáním v Praze. Byl ale schválen Manifest sjezdu Slovanského k národům Evropským, jehož hlavní myšlenkou bylo právo na sebeurčení národů.

  Boj na barikádách v Praze12. června 1848 začaly pražské revoluční bouře, když manifestační mši sbratření na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí) napadlo vojsko vedené proslulým generálem Windischgrätzem. V Praze ale povstali jen revoluční studenti a radikální demokraté, kteří ustavili národní gardy, jež se týden bránily tvrdé přesile. Praha se stala terčem dělostřeleckého bombardování a byla nakonec zapálena. Revoluce byla nakonec brutálně potlačena. 

Boje na barikádách v Praze (mědiryt 1848) 

 17. června 1848 Praha kapitulovala a byl nad ní vyhlášen stav obležení. Revolucionáři byli zatčeni. Národní výbor byl zrušen.

 22. listopadu 1848 se sešel v Kroměříži ústavodárný sněm, který měl vypracovat rakouskou ústavu se základními demokratickými ustanoveními: rovnost občanů před zákonem, zrušení šlechtických privilegií, všeobecná branná povinnost. Císař Ferdinand byl donucen abdikovat.

 2. prosince 1848 nastoupil na trůn císař František Josef I. (1848-1916), jenž nebyl vázán sliby svého předchůdce. 7. března 1849 nechal s použitím vojenské síly rozpustit říšský sněm v Kroměříži a vydal novou ústavu (tzv. oktrojovanou). Zachovala princip centralismu, národním sněmům byla ponechána jen malá působnost, Země Koruny české byly přímo podřízeny Císařské Koruně rakouské. Císař vedle okluzívní výkonné moci si zachoval také moc zákonodárnou spolu s dvoukomorovým parlamentem. Ústava však nikdy nevstoupila v platnost v celém rozsahu, byla zrušena 1851 tzv. silvestrovskými patenty, které znamenaly faktický konec revoluce.

 Když rakouská policie odhalila přípravy májového spiknutí roku 1849, připravovaného ruským revolučním demokratem a ideologem anarchismu M. A. Bakuninem, nad Prahou byl vyhlášen stav obležení (zrušený až v roce 1853), byla zavedena cenzura, revoluční radikálové byli pozatýkáni, někteří poslání do vyhnanství (Karel Havlíček Borovský), někteří (např. Karel Sabina) byli dokonce odsouzeni k trestu smrti, i když trest byl pak změněn i na 20leté těžké žaláře, ale ani po nich pronásledování tajnou kombinované s existenčním zničením neskončilo.

Revoluce 1848-1849 (Uhry)

Maďarská revoluce 1848 - 1849 je jednou z největších evropských revolucí roku 1848 a je úzce spojena s revolucí v Českých zemích. Ovšem na rozdíl od ostatních zemí Rakouského císařství v Uhersku vzrostla tato revoluce do války za nezávislost.

 Maďarské reformní hnutí 19. století

Uhersko stejně jako České země bylo součástí Habsburské monarchie respektive Rakouského císařství. Maďarské království, které vždy patřilo k významným zemím střední Evropy, bylo počátkem 19. století zemí značně zaostalou, topící se v hospodářské krizi a lidé v ní nesvobodní, nemajíce žádná občanská a politická práva.

 Velká francouzská revoluce ovlivnila Maďarské obrozence touhou změnit tento systém, odtrhnout se od Rakouského císařství a vyhlásit samostatnou Uherskou republiku. Během 30. let, bylo reformní hnutí zaměřeno především na reformu hospodářského života, jak ji představovali návrhy hraběte Istvána Széchenyiho. Svým politickým rozhledem tehdy Széchenyi vysoce převyšoval své současníky. Na sněmu v Pozsony v letech 1832 - 1836 zazněly již v duchu idejí Istvána Széchenyiho požadavky na výkup z dědičného poddanství, stejná majetková práva a rovnost před zákonem. Rakouský kancléř Metternich spatřoval v mnoha sněmovních vystoupeních nástup revolučníh snah, které chtěl odstrašujícím způsobem potlačit. Do vojenského vězení byli v květnu 1836 dopraveni László Lovassy a další představitelé sněmovní mládeže. Za vinu se jim kladly buřičské projevy proti habsburskému absolutismu, podpora polských revolucionářů atd. Za obviněné se tehdy postavil mladý advokát, dnes národní hrdina, Lajos Kossuth. V květnu 1837 byl však zatčen a na svobodu se dostal až roku 1840.

 Dne 11. března 1848 bylo vypracováno formou petice Uherského sněmu 12 hlavních revolučních požadavků Maďarského národa.

 Jednalo se o:

  Svobodu tisku a zrušení cenzury

Vznik odpovědného ministerstva pro Uhry v Pešti

Každoroční zasedáni Uherského sněmu v Pešti

 Rovnost před zákonem

 Zřízení národní gardy

Všeobecné zdanění

Zrušení poddanství

Ustavení soudních porot a lidové zastoupení

Založení národní banky

Přísahu vojáků na Uherskou ústavu a zákaz vysílat domácí vojáky do ciziny a cizí do Uher.

Propuštění politických vězňů

A vytvoření personální unie

 Těchto 12. bodů podpořilo i vystoupení obyvatelstva v Pešti dne 15. března a vídeňská vláda pod tlakem revolučních sil souhlasila se zřízením odpovědného Uherského ministerstva, v jehož čele stál Lajos Batthyány. To byl počátek revoluce, která přerostla do války za nezávislost.

  Právní kodifikaci revolučních vymožeností a vyvrcholení prvního vzestupného období Maďarské revoluce přinesly tzv. Dubnové zákony, stvrzující všech výše jmenovaných 12 bodů a dále stvrzení nového právního a správního uspořádání Uherska – tedy byla zrušena Uherská dvorská kancelář a Uherské místodržitelství což byly nástroje rakouského absolutismu, a dále zrušeno poddanství.

 Dalším problémem v Uhrách byla národnostní otázka. Nemaďarské národy nedostaly záruky národních práv, zato většina sněmovních rozhodnutí napomáhala uvést do života teorii o národnostně jednotném Uhersku. Maďarští politici však odmítali s výjimkou Chorvatů, jakékoli práva ostatních národů podílet se na Uherské politice a jejich návrhy označovala jako neslučitelné se zájmy země.

 Ústup revoluce v západní Evropě ovlivňoval i osudy Maďarské revoluce. Pod hrozbou ofenzívy Chorvatů a vládních vojsk byl vytvořen výbor národní obrany v čele s Lajosem Kossuthem. Maďarská armáda porazila v bitvě u Pákozdu 29. září 1848 vojska chorvatského bána Josipa Jelačiče. V revoluční armádě bojovali mnozí evropští demokraté a revolucionáři, zejména Poláci. Maďarskou revoluci podpořilo říjnové postání ve Vídni, které bylo krvavě potlačeno. Na rakouský trůn nastoupil František Josef I. V Uhersku však nebyl nový císař uznán.

 Začátkem ledna 1849 dobyla císařská vojska Pešť a revoluční vláda tudíž přesídlila do Debrecenu. Na jaře roku 1849 dosáhla Maďarská revoluce velkých vojenských úspěchů, které jí získaly sympatie celé demokratické Evropy. Vůdce revolučních vojsk Artur Görgey porazil rakouskou armádu u města Gödölö a oddíly generála Béma porazily spojené rakousko-ruské pomocné armády v Sedmihradsku. Revoluční jednotky opět obsadily Budín a Pešť. Sněm, který zasedal 14. dubna 1849 v Debrecenu, zbavil Habsburky trůnu (Detronizace Habsburků) a vyhlásil nezávislost země, republiku však ne, a hlavou států se stal Lajos Kossuth.

 Sándor Petőfi recituje Nemzeti dal (Národní píseň) 15. března 1848 při vystoupení lidu v Pešti.

 Vídeňská vláda musela k potlačení revoluce zavolat na pomoc ruskou carskou armádu. V červnu 1849 vtrhla carská vojska přes Karpaty do Uher a Sedmihradska. Posledním bojem Maďarské revoluce se stala bitva u města Világos, konaná 13. srpna 1849. Generál Artur Görgey zde se zbytkem svých vojsk kapituloval.

 Maďarská revoluce utrpěla porážku. Mnoho vlastenců, jako například básník Sándor Petöfi, v bojích zahynulo. Lajos Kossuth emigroval do zahraniční. Více než tři sta rozsudků smrti vynesly rakouské soudy nad vojenskými a politickými vůdci revoluce. Oběti krvavých represálií se stal také první Uherský ministerský předseda Lajos Batthyány. Žaláře Rakouského císařství byly přeplněny Maďarskými vlastenci.

 Závěr

 Mnoho vůdců a účastníků revoluce jako Lajos Kossuth, István Széchenyi, Sándor Petőfi či Józef Bem patří k nejrespektovanějším národním hrdinům v Maďarských dějinách a výročí počátku revoluce - 15. březen je Maďarským státním svátkem, který je každoročně velkolepě oslavován.

Zdroj: Wikipedia

Autor: Ondra.J

 Líbí se vám tento příspěvek? Pokud ne navrhněte co by bylo dobré vylepšit .

Pro zvětšení obrázků na ně klikněte.