Johann I. z Lichtenštejna
Johann I. Josef (26. června 1760, Vídeň - 20. dubna 1836, Vídeň) byl lichtenštejnským knížetem v letech 1805 -
Johann si zvolil vojenskou kariéru a ve 22 letech nastoupil do armády jako poručík. Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem - Bratislavský mír a Schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Johann byl nařčen, že má malé diplomatické schopnosti, a proto aby unikl před kritikou, odešel v roce 1810 z armády.
Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.
V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.
V roce 1792 se Johann oženil s Josefu Sofie Fürstenberg-Weitra a měli spolu 11 dětí - 7 synů (mj. kníže Alois II.) a 4 dcery.
Zdroj: Wikipedia
Autor: Ondra.J
Líbí se vám tento příspěvek? Pokud ne navrhněte co by bylo dobré vylepšit .
Pro zvětšení obrázků na ně klikněte.
